Příležitost naučit se něco nového

Právě dnes to bude týden, kdy jsme se dozvěděli o uzavření škol. Bylo to ze dne na den. Taková náročná situace může být skvělou příležitostí, jak se naučit něco nového. Nebo se učit trochu jinak. A může to být i nadále hrou. Přečtěte si, jak se některé děti vypořádaly s prvním dnem školy z domova a jakým způsobem napsaly své první slohové úkoly v této neobvyklé situaci. Někteří žáci o tom psali v duchu naší celoroční hry.  Protože, kdo si hraje, nezlobí. Ani ve škole ani doma.

Jinak sloh propojuje naši každodenní práci, protože spolu každý den písemně komunikujeme. Většině čtvrťáků už kvůli tomu jejich rodiče pomohli založit vlastní emailové schránky. Právě rodiče jsou v této situaci pro vzdělávání dětí tou nejdůležitější oporou. Učitel je pouhý navigátor a zásobovač.

Filip Němeček: Velká změna na moři

Ahoj! Jsem námořník Filip z rodu Jakubovců. Až do úterý jsem se plavil na lodi Rychlá plachta s dalšími členy posádky. Brázdili jsme moře kolem ostrovů Poznání. Na lodi vládl klid a do plachet nám vál příznivý vítr. Nikdo nečekal, že přijde tak velká změna.

 Během úterního dopoledne přišel rozkaz od našeho nejvyššího námořního velitele pod krycím jménem JS, abychom co nejdříve rozdělili posádku po jednotlivcích do záchranných člunů. Měli bychom tím lépe odolat přemnoženému pirátskému kmeni Koro-koro. Nebylo to pro nás vůbec jednoduché. Nikdy jsme nic podobného na moři nezažili. Naštěstí máme stále velmi dobré spojení s naším nejvyšším velitelem JS, který nás každý den naviguje v naší osamocené plavbě a dodává nám odvahy.

Přestože mi na člunu nic neschází, už se nemohu dočkat, až budeme plout zase všichni společně.  

Jakub Špaček: Deník námořníka – tak trochu jiný den, jiné ráno…

Dnes bylo tak trochu jiné ráno. Nejsou prázdniny, není víkend, nebyl jsem u lékaře, přesto bylo  osm hodin ráno a já jsem nebyl ve své škole, třídě, ani lavici. Zůstal jsem doma s babičkou, mamkou a mladší sestrou Emičkou, které byl na podzim jeden rok. Venku prý řádí nějaký Korona virus a kvůli prevenci jsme zůstali všechny děti doma. Připadám si jako malý Robinson na opuštěném ostrově, kolem kterého zuří rozbouřené moře s názvem Korona.

Včera jsem byl u babičky, protože mě musela pohlídat. Dnes jsem se snažil dohnat většinu úkolů, abych nebyl tolik pozadu. Během vypracovávání úkolů jsem se stihnul najíst, napít a zbyl mi i čas si pohrát s malou Emminkou, která je jako můj vděčný kamarád Pátek.

Mamka se mi snažila vysvětlit, co je to Korona virus a jak si mám správně umývat ruce, kde nechávat bundu a boty, abychom nebyli nemocní. Byla to otrava. Mamka se rozčilovala, jak je to prý vážná situace a že to není žádná sranda.

Už je večer a já jdu právě spát. Jsem hrozně unavený, proto mě maminka pomáhá ještě se slohem, abych měl vše hotové. V hlavě mám spoustu věcí a otázek, na které mi snad zítra někdo pomůže najít nějakou srozumitelnou odpověď. Tak dobrou noc.

AutoR. Káťa Broulíková

Autor: Káťa Broulíková

Příspěvek byl publikován v rubrice 4. B a jeho autorem je První stupeň. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.