Je dobré pamatovat na minulost (7. C v Praze)

Návštěva Pražského hradu, Malé Strany či Karlova mostu patří ke standardům žákovských exkurzí do Prahy. Protože ale naše 7. C obyčejnou standardní třídou není, otočila v úterý 17. prosince tvrzení první věty na hlavu.

Běžná třída by při výběru muzea v Praze jistě zamířila do Národního. Děti z Červenky si ale umí vybrat, a tak jsme hned po příjezdu pospíchali do Muzea hlavního města Prahy. Obdivovat jsme se mohli nejen slavnému Langweilovu modelu z 19. století nebo výstavě věnované výročí Sametové revoluce, ale zaujal nás i netradiční pohled na bezdomovectví v Praze. Jak jsme si cestou všimli, i ono patří k současnému dění metropole.

Cestou na oběd jsme minuli slavné Nosticovo divadlo (W. A. Mozart: „Mí Pražané mi rozumějí“) nebo rektorát Karlovy univerzity, nejstarší dosud působící v celé střední Evropě. Malý kostelík sv. Martina ve zdi nám zase připomenul, že české země stály v 15. století na absolutní špičce evropských snah o reformaci církve (první přijímání podobojí; 1414). Odtud bylo už jen pár kroků k Národní třídě, která právě před měsícem zněla oslavou 30. výročí vzniku revoluce, v níž se zrodila naše svoboda.

Že svoboda není žádnou samozřejmostí, jsme si uvědomili před Hlávkovou kolejí u Karlova náměstí. Bydlel zde Jan Opletal, který byl nacistickými barbary na podzim 1939 zastřelen při pokusu oslavit zakázaný státní svátek 28. října. Vlastenecké projevy studentů na jeho pohřbu 15. listopadu rozběsnily nacistické vůdce v Berlíně natolik, že o dva dny později došlo k likvidaci českých vysokých škol. Když si studenti o 50 let později připomínali hrdinství svých předchůdců („Opletal měl odvahu!“), čelili tentokrát ozbrojené moci komunistické.

Že za dar svobody se musí někdy draze platit, jsme ostře vnímali v Národním památníku obětí heydrichiády u blízkého pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Ve zdejší kryptě se skrývali českoslovenští parašutisté poté, co v Praze dne 27. května 1942 uskutečnili jednu z nejdůležitějších diverzních akcí druhé světové války – likvidaci válečného zločince Reinharda Heydricha. „Přísaháme, že i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu“, slibovali ve vojenské přísaze. „Až do konce budeme se bránit tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských.“ Svá slova naplnili tito mladí hrdinové až po okraj.

Národní divadlo nám o chvíli později připomenulo, že i v klidnějších časech trval zápas za kulturní a civilizační úroveň našeho národa. Ve chvilce ztišení v kostele sv. Jiljí a u blízké Betlémské kaple jsme zadumali, jakými hmotnými i duchovními poklady jsme obklopeni. V budově Městské knihovny jsme spatřili, jak hezká může být pyramida poznání, které i v moderních časech nabízí svět knih. A když jsme se z podhradí dosyta vynadívali na Hrad, vyšli jsme na závěr vstříc staroměstským adventním trhům. Však sváteční čas je už tady.

HEZKÉ SVÁTKY VŠEM.                         Zdeněk Hübner, Daniel Peroutka

Komentáře nejsou povoleny.