PŘÁTELÉ ZE SVITU OPĚT U NÁS

      První červnový týden navštívili naše město a školu už popáté děti a učitelé z partnerské školy ve slovenském Svitu. Šestnáct vzácných malých hostů k nám zavítalo v pondělí 3.června, kdy byli ubytováni v rodinách. Letošní počasí opravdu otestovalo naši otužilost, ale ani to nemohlo narušit přátelskou pohodu a atmosféru, jaká mezi dětmi i dospělými panovala.

      Zatímco pondělí bylo vyhrazeno individuálnímu programu připravenému dětmi pro děti, v úterý ráno jsme zamířili do Olomouce (povodně změnily původní plán cesty do Prahy). Improvizace to byla zdařilá; mnohé děti – zdaleka nejen slovenské – se s hanáckou metropolí podrobněji seznamovali vůbec poprvé. Nejdřív jsme zamířili k dómu sv.Václava, který jsme s pečlivou paní průvodkyní prozkoumali od chóru až po kryptu. V sousedním Arcidiecézním muzeu jsme si v nejlépe zachovaném románském paláci na Moravě prohlédli místa, kde vraždou vyhasnul život posledního Přemyslovce (Václav III., +1306). Nezapomněli jsme samozřejmě ani na krásné (a vzácným sluncem osvětlené) barokní historické centrum a odpoledne jsme na blízkém Svatém Kopečku obdivovali interiér překrásné baziliky; o zvířatech zoologické zahrady ani nemluvě.

      Středa volala po změně, kterou přinesla návštěva Palety Oucmanice – střediska ekologické výchovy. Ve dvou dopoledních programech se zde děti prakticky seznámily s pečením chleba (housek) a drátkováním -manuální zručnost je dětem vesměs vlastní a tak výsledné výrobky opravdu stály za to. Počasí nepřálo slíbené naučné stezce do Brandýsa nad Orlicí, což snad plně vynahradila návštěva přírodního bludiště u zámku v Nových Hradech. A protože už v úterý jsme navštívili jedno české UNESCO (olomoucký sloup Nejsvětější Trojice), nezapomněli jsme odpoledne ani na zámek v Litomyšli. Zejména dřevěné barokní divadlo si budou děti jistě pamatovat.

      Ve čtvrtek jsme se nevzdálili z nejbližšího okolí našeho města, což ovšem nebránilo novým objevům. Ne každý z Třebováků například tuší, že jedním z prvních českých aviatiků byl zdejší rodák František Formánek, že slavný Velorex je dílem místních bratří Stránských nebo že nám (možná) s odstupem desítiletí budou na obzoru plout lodě na nejvyšším bodě zamýšleného kanálu Dunaj-Odra-Labe. Všechno toto a mnohé jiné nám zasvěceně přiblížily pracovnice nově otevřeného Městského muzea Česká Třebová v čele s paní ředitelkou Janou Voleskou. To samé možno říci o Chaloupce Maxe Švabinského, kam jsme za poznáním doputovali pěšky. Ve velké obřadní síni radnice nás týž den poučně oslovila paní místostarostka Jaromíra Žáčková a v programu nechyběla ani tradiční rozlučková podvečerní diskotéka, uspořádaná v budově naší školy.

      Po prakticky pětiletce vzájemných výměn můžeme říci, že na Slovensku máme skvělé přátele. Děti i jejich oblíbené paní učitelky byly u nás přivítány jako staří známí. A jestliže občasné kapky deště připomínaly letošní chladné jaro, slzy na nádraží při pátečním rozloučení svědčily o tom, že mezi dětmi vznikly vztahy více než přátelské. Nejpozději v září (některé děti se po domluvě uvidí ještě během prázdnin) se tak na sebe mohou těšit.

 

     Rodičům chceme poděkovat za veškerou péči a starost, s jakou malým hostům od Tater otevřeli své domovy. Máloco je pro děti tak významné jako to, aby zažili sílu kamarádství bez ohledu na hranice, které jsme si my dospělí během let a staletí vymysleli.

                                                                                            Zdeněk Hübner, Lenka Plocová

Komentáře nejsou povoleny.