I my jsme si připomněli 30 let svobody (8. A)

Na památku 30. výročí událostí Listopadu 1989 se napříč republikou uskutečnila řada zajímavých akcí. I naše Městské muzeum pozvalo žáky nejen českotřebovských škol na zajímavou retrospektivní výstavu, připomínající doby nedávno minulé. Červenka výzvu samozřejmě neoslyšela.

Hned v úvodu nám paní kurátorka Peková položila zajímavé dotazy. Cestujete rádi (které země jste navštívili)? Které knihy nebo filmy vás v poslední době zaujaly? Kterou hudbu posloucháte rádi? Jakou školu byste chtěli studovat? Jaký styl oblečení preferujete; jaký účes? Zveřejňujete na sociálních sítích svoje názory..?

Podumali jsme a brzy si uvědomili, s jakou bychom se potázali před pouhými 31 lety. Naše oblíbené Letopisy Narnie tu nevycházely. Naše oblíbené kapely zpívat nesměly. O cestování si naši prarodiče mohli nechat jen zdát. Z důvodu nevhodného původu (či přesvědčení) nesměli při vynikajícím průměru ani studovat. Pokud se na tričku objevil anglický nápis, ve škole bylo zle. A doma často slyšeli: „Tohle proboha spolužákům neříkej! To si můžeme říct jen doma.“

Uvědomili jsme si, že naši starší příbuzní žili život hodně odlišný tomu, jak ho známe my. A nešlo zdaleka pouze o to, že ani náhodou si nemohli v sobotu odpoledne nakoupit v Kauflandu. Abychom se víc dozvěděli i o každodenním životě, připravili nám pracovníci muzea výstavku tehdy běžně užívaných předmětů. Na většinu z nich jsme upřímně koukali jako puci:-)  Ani disketa do PC (běžná prý ještě docela nedávno) nám nic neříkala. Jazykem naší každodennosti: hustý.

Opravdu jsme rádi, že nám ve škole už nikdo neváže dobrovolně povinný pionýrský šátek. Že po lese nemusíme běhat v plynových maskách a poslouchat nesmysly o jaderném útoku, chystaném americkými imperialisty. Nikdo už malé děti nestraší tím, že jsme obklopeni samými bubáky. A že jen na dalekém východě bdí bratři nejvěrnější, kterým ukázal směr (na věčné časy, a nikdy jinak!) jistý Uljanov-Lenin. A tak dál.

Svoboda patří k hodnotám, které si člověk uvědomí až tehdy, když o ně přijde. I my chceme udělat něco pro to, aby naší zemi bylo dopřáno víc než padesát svobodných let, jak v ně doufal demokrat Masaryk. Přejme si, aby směr našeho vývoje určovali lidé, kteří jednají v duchu jeho ideálů.

Protože pravda a láska – byť i dnes to ne všichni slyší rádi – je opravdu víc než lež a nenávist.

POŽEHNANÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ VŠEM.              Zdeněk Hübner, Iva Plachá

Komentáře nejsou povoleny.